Terapie v Komorní Lhotce

Do  domova seniorů Sarepta v Komorní Lhotce jezdím se zvířaty třetím rokem. Jsou tam moc fajn lidi, které mám ráda a vím už, že tam zanecháme přesně tu atmosféru plnou hezkých emocí, kvůli které tam jedeme a tahle poslední mi přišla stejně prima. Vzala jsem sebou barzoje Lobana, italačku Blondýnku a přepravku se sedmi dvouměsíčními králíčky. Cesta trvá hodinu, když před domovem otevřu auto, psi vystřelí jak rakety po zahradě. Nevychovanci. Ale nevolám je hned, nechám je proběhnout. Jsou pak poslešnější, klidnější. Při vstupu je dlouhá chodba končící jídelnou a společenskou místností dohromady. Klienty už holky aktivizační přivezou před začátkem návštěvy. Tak sedí s nimi a čekají na nás. Protože tam už chodíme dlouho, dovolím si psy pustit. Vím, že už nikoho svým "příletem" nevyděsí, protože je pečovatelky hlásí "uuuž je tady mááááme !! " Běží za nimi tryskem chodbou i bez povelu. Snažím se s přepravkou králíků být za nimi co nejrychleji. Většinou stíhám než Loban stihne pozdravit i poslední dámu, či pána. Vítá mě hromada úsměvů. Obcházím každého s podáním ruky. Poptám se jak se daří. Pokud nemohou odpovědět pohlazení po rameni mi přijde jako samozřejmost. Bez kontaktu to neumim. A jsou mezi nimi tací, co vás prostě neumí už načíst hned. U těch je super mít sebou zvířátko na klín. A ted zafungovalo znovu. "Paní je shodně spavá i když ji vyvezem mimo pokoj. Vnímá málo kdy" Šeptá mi slečna pečovatelka.  Tak  říkám"Zkusíme mimino králíka". Vzala jsem sedm nepromokavých podložek, první rozprostřela téhle paní na klín. Králíčka chvilku hladím sama, aby se uklidnil a nesnažil zdrhnout :) Drobné uvolněné ručky bábinky otočené dlaněmi kolem malého chlupáče, zaručí kontakt, vytvoří ohrádku, nezatěžují tělo králíčka. Chvíli u klientky na kardiokřesle dřepím a přidržím s ní společně ruce u zvířete. Šedovlasá hezká dáma mě asi moc nevnímá, ale ani nijak neodporuje. Obličej má klidný, smířený. Králíček pod teplem klína a našich dlaní se uvolní, nedýchá zrychleně a odpočívá. Vím, že bude v klidu. Vstanu a rozdám s podložkama králíčky dalším šesti uživatelům. Nejdřív těm, co mi ukazují posunky, že je chtějí. Dneska si užije chlupáčů každý. Králíčci půjdou z klínu na klín :) Lobík s Blondýnkou mezi tím se postarají o atktivní komunikaci všech. Baví mě, jak je lidi zpovídají co dělali a odpovídají za ně :) Blondýnka už má bohužel své oblíbence, tak ty upřednostnuje. Vyslechla jsem si, jak byla paní smutná, protože jsme minulý týden nepřijeli. Povídám si s ní i ostatními. Jednou mi ty kolena z toho dřepení u klientů upadnou. A když je to upovídanější klient a nechce se mi od něj odejít, baví mě jeho reakce a povídání, myslím, že pak bavím klienta já svou "zvedačkou". No co, je mi skoro pade, aspon vidí, že se stuhlostí končetin nejsou sami :). Dnes se na nás přišel podívat i nový uživatel domova. Elegantní člověk od nás z "prajské" jak se říká pohraničí kolem Hlučína. Pán je ze Lhotky. Vypadá zcela zdráv. Vyptává se na zvířata a farmu. Víc ale se rozhovoří hovoří o té své. Dozvídáme se, jak byla na vesnici pastvina určená jen pro husy. A to pro husy všech ! :) Ráno se je nahnalo, sousedi se sešli, poklábosili a večer dorazila zvířata už sama. Každé hejno do stavení, do kterého patřilo :) "SUUUUPER rituál :) pane Bruno, při kterém se roznesou novinky a všechny plotky co je potřeba po dědině roznést :)" Odpovídá, že se žilo tenkrát jinak a na otázku co choval ještě odpověděl docela pro mě nečekaně. - "Bource Morušového", - "Pane Bruno to je přece motýl! Na vlákno. Neznám nikoho kdo tohle chová? Je chov náročný?" Zpozorněli všichni jen paní co dostala králíčka jako první zdá se, vnímá jen to zvířátko. Nespí, pořád ho hladí. ÚKOL SPLNĚN ! Všimly si i aktivizační a gesty upozornují. Mám radost :)

Pan Bruno se rozpovídá o čínském hedvábí. Dozvídáme se všichni, že koupil pytlík s vejci v padesátých letech za třista korun, že z jedné zakuklené housenky je možné získat až osm set metrů vlákna. Jak si larvy potřebují pochutnávat na listech moruše a používal na chov úplně obyčejné kartonové krabice. A další detaily ze svého života v chalupě skromné na prostor, ale zceja jistě bohatého na přátelsví mezi sousedy na vesnici, lásku početné rodiny a určitě práci :)

Miluju tuhle činnost. Vždycky se dozvím něco nového. Má nám co říct starší generace. Reminiscenční terapie-vzpomínková, aktivizující dlouhodobou pamět je u seniorů, u kterých je ještě možná je důležitá nesmírně ve všech směrech. Pro aktivnější myšlení, procvičení, uvědomění si vlasní osobnosti a lepší náladu. Zvířata jsou dokonalým podnětem :)