Kozí máma
První letošní mláďata máme desátý den od naší kozy Skořínky. Porodila dvě krásná kůzlata jak jinak než v barvách skořice. Kozlík byl ale o poznání větší hned od začátku. Z předchozích zkušeností vím, že není problém pro kozu upřednostnit silnějšího jedince a slabému se záměrně vyhýbat. Asi příroda velí v takových případech, ať se mládě netrápí dlouho. Vím, že nemohu vědět co ví koza o zdravotním stavu svém a kůzlat, proč tohle udělá. Jenže koza zase neví, že jako lidská ženská přemýšlím jinak. Začala jsem malou kontrolovat na váze. Ze všeho nejdůležitější je potřeba matku ještě více rozmazlovat. Doplnila jsem stravu koze o větší dávky vojtěšky, krájela na ráno mrkve s jablky. Sušené řepové řízky. Obiloviny. Seno stále v krmelci. Vitamínová, minerální sůl a selen v prášku nesmí chybět. Říkám si, že by měla mít v té porodně (v hlívu 2x2m prostor pod světlíkem, kde nepadá teplota ani v mrazech pod pět stupňů) víc těch krmítek. Poprosím chlapa o výrobu. Ted ale musím chvíli počat. Načapal mě, jak se snažím propašovat Skořeně jeho Plzeň. Starý babský recept. Pivo je fantastické léčivo a první pomoc při nadmutí kozy. Zafungovalo mnohokrát i na průjmová onemocnění. Skořínka coby mladá potřebovala a už tenkrát si asi řekla, že je tohle fakt prima zpestření dne a tento hořký nápoj opravdu miluje. Považovala jsem za absolutní nutnost přidávat trochu piva do vody, protože bylo zaručeno, že se řádně napije. Mlíko, by tedy nemělo chybět. Nebudu zbytečně plašit hned od začátku, je pravdou, že kozy raději krmí svá mládata bez diváků. Možná stejně jako srnky-klid a bezpečí. Nechávám tedy dva dny bez svého panikaření a přehnané péče. V tomto případě to byla ale chyba. Mléko chybělo. I když jsem malou přidržovala u odmítačky mámy kozy po dvakrát denně, asi pila málo a beze mne vůbec. Kozlík přibíral, kozička chřadla. Pátý den po porodu jsem našla malou skoro bezvládně ležet mimo svou mámu a bráchu. Tělíčko nehřálo. Kůzle připomínalo hadrovou panenku. Kousnout se do rtu, ať nenedávám z mého pohledu krkavčí matce a jednat. Malou zahřát, sehnat mléko. Nedá se svítit, Skořeně se musí pomoct krmit. Že si na sebe vážu bič v podobě probdělých nocí, proseb ať dcerky občas pomůžou s krmením, když budu pryč je mi víc než jasné.
Nejrychlejší způsob jak škvrně zahřát a nechat v klidu s mámou je naplnit velké plastové láhve teplou vodou a kůzle jimi obložit. Mléko? V okolí známí "kozaři" mladé teprve čekají. Vyřešila jsem koupí ve farmářské prodejně. Láhve měnit co tři hodiny. Farmářské kozí mléko pro lidi vyměnit na sušené pro jehňata a kůzlata. Možno zakoupit v každé prodejně pro farmáře.
Podávat pouze 38-40 °C. První dva kritické dny co tři hodiny po 150ml. Kojeneckou láhev občas bylo potřeba vyměnit za můj malíček v kombinaci se stříkačkou, když byla slabá i tahat. Strach o kozičku se tento grif na krmení naučí velice rychle asi každý poblázněný kozař. "Dohlédnout, ať netahá nikdy vzduch a stejně důležité mít hlavičku při pití zakloněnou. Né ty, kozička!" Vysvětluji holkám, které mě zastoupí při krmení, když je potřeba.
Říkám jí Jůlinka. Zvládla přežít. Staví se na nožičky, snaží se dělat pár kroků. Máma koza ji přestala uhýbat, když se chce napít. Snad přehodnotila situaci. Jestli jí k tomu vedl zlepšující se stav jejího kůzlete, nebo jí nebavily už moje nadávky to netuším. Vypadá to však, že jsme vyhráli. Přidala jsem si práci, přidala i dcerám, když já byla pryč a veškerá péče byla na nich. Odměnou je fakt, že můžete strhnout svou aktivitou děti ke stejnému zaujetí a pocitu zodpovědnosti. Kdy nejsou líné holky v noci vstát, obléct monterky a jít krmit mimino. A malý kozí živůtek je zachráněn. Nový mazlík pro farmaterapie., který je zvyklý, že lidská ruka je laskavá a zajistí jídlo.
Skořínku jsem dnes ráno přistihla jak malé dává napít. Z nějakého důvodu asi potřebovala pomoct s krmením.
Znovu jsem si připomněla, že jestli člověk může pomoct, tak musí.