Barzoj a kozel v pořadu Dobré ráno

Minulý týden zazvonil telefon. " Dobrý den u telefonu Pavlína Válková, chtěla bych vás poprosit, jestli by jste nepřišla k námdo dobrého rána, něco povědět o animoterapii. "

"Dobrý den, mohu tak za 14 dní. Je to možné. Vzala bych sebou dva barzoje. Jsou poslešní, vizuální efekt perfektní"

"Barzoje a ....KOZU? Canisterapie už byly u nás mnohokrát, slyšela jsem, že máte terapeutickou kozu"

Terapeutickou kozu....to je ale termín....kozlík je prostě super tvor co rozesměje jen tím, že se objeví v interiéru vymydlených prostor sociálních zařízení. Jestli já si s tímto zpestřením canisterapií na capraterapie s kůzlaty teď nezadělala na pěkný průser. Snažím se paní navést znovu na barzoje.

"Mám dva barzoje a barzojka je krásná, bílá mladá fenka. Bude pastva pro kamery"

Paní Válková, zaujímá prostor Jelena na kolejích. Reaguje dvěma slovy: "Barzoje a kozu?"

Zkouším vtipnou pózu. "chi chi vy jste slyšela asi o kozičce holandské, ale tu už nemáme a

Kůzlata se budou rodit až koncem měsíce.  Ti barzoji budou krásní, věřte mi" Smích a pozitivní ton nezabral.

Na druhé straně Jelen na kolejích v podobě libě zvučné slečny tiše vydechne do telefonu " Dva barzoje a kozu?"

Dvě vteřiny přemýšlím. Terapie mi ted v corona období v domovech odpískali, reklama v dobrém ránu je přece jen top. - " Dobře přijdu s Barzojem a kůzletem"

Z jelena je rozverné štěndo "jééé chi chi to je super! Prý má plínu! "

"Ano, jinak vám tam bude sypat ze sebe porůvky při každém druhém kroku"

"Děkuji pěkně paní Dejová, čekám vás za 14 dní u nás. Budeme se mooooc těšit"

Sedím v kanclu a rozdýchávám hovor. Dva kliky v pc a volám na nějaký inzerát - prodej anglonubijského kozlíka.

Na druhé straně je typická milující zvířata kozařka. "a k čemu ho chcete?"

Na slovní omáčky není síla. "potřebuju kůzle do televize"

-"aha a proč?" slečna se zřejmě děsí, kuchařského pořadu.

- "Dělám terapie se zvířaty v domovech, budeme o tom povídat a nechám si anglonubijce jako obnovu krve v chovu"

Na druhé straně telefonu slečna neskrývá oddych, že na rožněn ho nemám - "to je super, kozlík je vypiplaný a chodí za lidma jako pejsek, bude se hodit" říká nadšeně.

Na druhý den jsem poslala svá jednadvacetiletá dvojčata pro šestiměsíční kůzle. Je krásné, opravdu hodné, mazlivé.

Ušila jsem děčku na pinďoura, natáhla plenu a ráno vyráží se mnou" Lojzík " do kanclu reklamky. Potřebuji, aby si na mě zvykl, nebál se lidí. Z auta vystupuje sám. Pan vrátný v podniku nevěří vlastním očím. Technici kouřící na place zvedli obočí, zapomněli pozdravit. Kozlík se poslušně drží u mých podpatků kozaček. Následuje je. Je to příjemný. Pro lidi neznalé to vypadá zvíře nezvykle poslešné. Koza je stádové zvíře. Proč toho nevyužít. Bude vás v neznámém prostředí následovat každé mládě. 

Během pár hodin se v podniku kde mám pronajatý prostor pro reklamku rozkřiklo, že mám sebou kůzle. Pobavili jsme nejednoho administrativního pracovníka, který si přišel pohladit tohle růžkaté mimčo.

Živý vstup se podařil. Říkali :) I s tím, že musela slečna moderátorka odehnat kozlíka od rekvizit imitujících rostlinky se slovy "to nežer, je to umění" v přímém vstupu, když zrovna jí a kozlíka brala kamera. Měli jsme v zákulisí neustálé návštěvy zvědavých obdivovatelů :) 

Ukázali jsme touto návštěvou studia veřejně lidem, že vzít kozu kamkoli není problém.